Státní služba založená na kariérním principu je v zásadě historickým pozůstatkem z doby, která se vyznačovala nedostatkem lidí s kvalitním vzděláním, doby kdy neexistoval sociální systém a práce pro stát s definitivou byla velmi prestižním povoláním. Avšak také dobou, která umožňovala centrální správě umístit úředníka na libovolnou pozici do naprosto nejodlehlejších oblastí státu. Toto historické období mělo rysy vrchnostenského výkonu státní moci a přístupu k občanům. Úředník vesměs zastupoval panovníka či vládu s autoritářskými prvky vládnutí. Nejednalo se o demokratické režimy v dnešním pojetí.