Letecká neštěstí člověk vnímá podobně jako automobilové nehody. Pokud se ho netýkají, bere to jako všední realitu večerních zpráv. V průběhu let 1994-6 jsem pracoval jako stevard u španělsko-švédské společnosti Spanair. Ta realizovala do roku 1994 pouze charterové turistické lety a od roku 1995 začala s pravidelnými linkami. První pravidelná linka byla Madrid - Las Palmas.



Tehdy má kolegyně, dnes má žena u této společnosti pracovala přes šest let. Její sestra tam pracuje dodnes. Jakmile jsme obdrželi informaci o nehodě, volali jsme nervozně právě jí. S vědomím, že téměř celá posádka zahynula s cestujícími, to nebylo vůbec jednoduché. Naštěstí v tom letadle nebyla a vzala telefon.



Jak si někteří mí čtenáři všimli, často fotím. Fotil jsem i před těmi 12-14ti lety. Tehdy mělo focení nevýhodu, že neexistovala digitální fotografie. Mám tisíce fotek v garáži a léta si říkám, že bych se tím měl probrat. Včerejší nehoda mě donutila do garáže zajít.



<%image(20080821-Skenovat08-08-21 2211.jpg|500|333|Revize motoru)%>

Revize motoru letadla typu MD-82, podobného motoru který se předevčírem vznítil.